Je u souseda tráva zelenější?

„Až zas bude někdo říkat, jak se máš a máš hezkou zahrádku, poraď mu, kde se kupují hrabičky a poraď mu, jak ji má okopávat, aby jí měl stejně hezkou.“ Držím se toho a nejen při té zahrádce.

„Je u souseda tráva zelenější“? Není. Všude se musí makat :o). Kdykoliv mi někdo podsouvá, jak se mám dobře, říkám ano. Také se tak cítím, protože za sebou vidím výsledky, protože jsem spokojená. Ale druhým dechem dodávám, protože na tom „sakra makám“. Jak jsem asi už v jednom článku psala, nikdy nepřestávám pracovat. Kdekoliv jsem, hledám inspiraci a chyby, které mi u druhých vadí se snažím se je nepřenášet na naše podnikání. Miluji návštěvy Itálie, protože Italové dají balík slámy do výlohy k tomu tři kaštany a dvoje barevné brýle a vy se u té výlohy musíte zastavit a přemýšlet. Jak je to napadlo? Proč to nenapadlo nikdy mě? Proč my to děláme tak složitě?
Domů se vracím s otázkami v hlavě. Kde seženu balík slámy? Kolik tak může stát? Prodává vůbec někdo balík slámy? Není to díra na trhu ? 🙂

Stejně tak to má můj muž, vymýšlí neustále nové a nové věci. Je to posedlost. Je podnikavý. Hodně z nich jsme zkoušeli a nefungovali, ale některé jsme zrealizovali a vydělali. A o tom podle mě podnikání je. O tom dobrodružství a hledání cest a cestiček.

Je jasné, že mám občas všeho dost a v práci to na mě lidi poznají, nemohu jet pořád na 100%. To si pak říkám:“ Proč se na to nevykašlu, proč si všechno tak komplikuji“. Jak já bych chtěla mít odpoledne volnou hlavu a o víkendu nemuset myslet a plánovat na další týden. Jen si tak lehnout a přemýšlet nad tím, proč se má někdo líp :o). Jestli nemá soused trávu zelenější.

Moje přesvědčení je, že na to podnikavý člověk prostě nemá čas, nepotřebuje sledovat souseda, protože si jede po vlastní cestě.

A víte co mi udělalo poslední dobou opravdu radost? V srpnu, v autě, cestou do Rakouska, jsme se začali s dětmi bavit o tom, proč Rakušáci mají tolik polí dýní a jak je to uživí. Začali jsme plánovat, že si koupíme pole, kolik asi budeme potřebovat strojů, jak asi ty dýně sbírají, kdo bude prodávat na trhu a kdo si vezme na starost stánek u nás na dvoře.

Večer děti namalovaly – naše logo „dýně a popelku“. Mám radost! Je to tam!