Že se dnes mladým lidem nechce podnikat, potvrzuje nejeden komentář v novinách.
Když jsme se o tom v práci s mladšími kolegy bavili, zjistili jsme, že z jejich okolí nepodniká nikdo nebo jen velmi malé procento. Ale proč?
Mají strach? Jsou pohodlní? Vychází mi z toho, že si za to můžeme sami. Sami jako rodiče. Matky !!!
Naše děti slyší jen, podívej se na toho právníka, zubaře, notáře. Ten se má. Musíš se učit, abys byl jako on, aby jsi seděl v kanceláři a nemusel jsi nic dělat.
Každý rodič už od mala do svých dětí cpe, aby celé své dětství pracovaly na tom, aby nakonec nepracovaly :o).
Děláme to automaticky, nikdo nechce z potomka lenocha a podvodníčka, který se bude práci spíš vyhýbat než jí dělat. Doufám :o).
Já jsem tedy od nikoho neslyšela, koukej se učit a pořádně zabrat, ať pak můžeš, od rána do večera, dělat na zajímavém projektu, který tě bude bavit. Něco vymyslet a hledat nové cesty. Oni to od nás neslyší, oni se jen bojí, že budou muset dělat rukama, nenajdou klidnou práci v kanceláři a pak nesplatí hypotéky. No, jenže kdo tady bude za chvíli dělat? Naše děti se na to nechystají.
VYSTAVUJTE FAKTURY ONLINE A ZDARMA
Více informací ZDE
Už ne faktury z Excelu! Použijte snadnější a lepší řešení – tvorbu faktur online a zdarma.
Podnikatel musí být hlavně samostatný a tak mě děsí dnešní matky.
Vzpomenu na některá odpoledne na rodičovských schůzkách, abych Vám uvedla jasné příklady. Třináct let jsem ve škole, mezi zástupci rodičů, tedy mezi matkami a poslouchám připomínky a úkoly pro učitele typu : „Zařiďte ať v jídelně líp a zdravěji vaří“, „Ať si naše děti nekupují sladké limonády v automatech“ a „Ať si nekupují nezdravé svačiny“. Se skřípěním zubů jsem tyto diskuze přecházela a jen v duchu jsem si říkala. Pokud to tomu „svému Františkovi“ doma řekneš, vysvětlíš a uděláš mu dobrou svačinu a nevrazíš mu místo svačiny dvacku do kapsy, máš to zařízené hned. Nemusí mu to řešit škola.
A na druhé straně další extrém.
To mě zase dostal jeden jiný komentář, proti kterému jsem se už hlasitě ohradila. Diskutovalo se o tom, proč má škola jen jeden cizí jazyk. I já jsem samozřejmě zastánce dobrého vzdělání, ale v tomto případě se přikláním k jednomu pořádně naučenému cizímu jazyku, proti třem blbě. Ale to se pořád nedostávám k tomu, co chci vlastně říct. Jedna maminka totiž použila větu, která mě opravdu překvapila.
„No, ale takhle naše děti nebudou konkurenceschopné.“
Tak to mě dostalo. Ty děti dneska neumí pozdravit, neumí se mezi sebou bavit a my řešíme, jestli budou konkurenceschopné…
Začněme prosím znovu pracovat na tom, aby byly hlavě samostatné…
