Jako jsme v jednom z posledních článků psali o ceně, kterou by jste si za své služby a produkty měli umět vypočítat a tuto cenu si umět udržet, chtěla bych upozornit v několika následujících článcích na podnikatelská osobní úskalí, která Vám nikde ve školách nenastíní a nepřipraví Vás na ně.
Nejsem žádný psycholog a určitě nemám potenciál rozebírat podnikatelský život z tohoto hlediska, i když by mne to hodně zajímalo a pokud znáte knihu, kde jsou tyto postupy popsané, opravdu ráda si ji přečtu. Vše mám nakoukané a určité modely se stále opakují.
Jaký je vlastně podnikatelský život?
Když si zvolíte podnikání, které Vás bude bavit a naplňovat a budete v něm úspěšní, zažijete jeden z nejkrásnějších pocitů na světě. Pocit dobře odvedené práce, osobního úspěchu a svobody ve Vašem rozhodování a konání je prostě k nezaplacení. Stanete se sebevědomým člověkem, který přebírá zodpovědnost sám za sebe a má možnost volby a vytváření si svého pracovního ale i osobního života.
V prvních letech Vás možná bude doprovázet hodně chyb, ale postupem času se je naučíte překonávat a poženou Vás jako motor dál. A vy s nimi osobně porostete a později se stanou předmětem vzpomínání a veselého vyprávění mezi Vašimi přáteli.
Ráno vstanete a práce se kolem Vás bude jen točit. Všechno Vás bude bavit a budete na svou práci a na věci kolem ní myslet ve dne v noci. A tady bych, z osobní zkušenosti, trochu zastavila čas. Ta doba, kdy jste mladí a plní energie je prostě super, ale už tady bych Vám poradila myslet na zadní kolečka. Já v dámských časopisech čtu hrozně ráda ty denní harmonogramy úspěšných žen a sleduji, jak jedou, jak jim to jde a všechno klape. Ráno stíhají před probuzením dětí oběhnout blízký park, vyřídit základní emaily a pak si s dětmi užít snídani, odvést je do školy a mezi tím vše zařídit, aby odpoledne mohly v klidu rozvážet děti po kroužcích a večer jim, po teplé večeři, přečíst pohádku a pak znovu, v posteli, roztřídit poštu. V duchu si říkám, jak dlouho to asi takhle vydrží dělat a obdivuji jejich energii a sebekázeň. Sama mám totiž jinou zkušenost :o). Ráno se u nás nikdy nestíhá, děti si snídani dělají sami – aspoň je to zocelí. V práci vypijeme několik kafí než nám u počítače dojde, že je zase jedna hodina a měli bychom se aspoň naobědvat. Z plastového obalu sníme dovezený řízek a sedáme opět k počítači, abychom ve čtyři odpoledne odpadli. Děti, a já s nimi, volíme odpolední aktivity podle toho, kde probíhají, pokud jsou v dosahu a mohou na ně dojít sami, jsou prostě ok :o). S oblibou čtu knížky typu Líný rodič, protože mě uklidňují, že to děti dají :o). Večer naopak sedíme a pokud nediskutujeme o tom, jak vše udělat líp a efektivněji, tak tlačíme co se dá a vyjídáme ledničku :o).
No, jak vidíte, už to, že to takto hodnotím a s nadsázkou popisuji, je asi známka toho, že dnes děláme věci trochu jinak a měníme je. Jen to jde trochu pomaleji a hůř, než kdyby nám to někdo předem řekl :o). Za stolem a počítačem jsme nabrali každý svoji dávku kil a museli si říct dost. Máme svoje antipodnikatelské aktivity, které nás vrací hezky na zem, ale o těch Vám napíšu ráda zase někdy příště. A vy si hledejte ty svoje a držte se :o).
Ono to totiž stejně stojí za to!
